Bude zima,bude mráz!
Bude zima,mráz kam se šnečku kam schováš...
Krásné léto žravých hlemýžďů nám přinese samé radosti, neplatí to ovšem o jiném ročním odbobí-o zimě. Jak jistě víte, hlemýždi přečkávají zimu v tzv. zimním spánku, kdy si zalepí "vchod" (prostor mezi obústím) pevnou blánou z uhličitanu vápenatého a zahrabou se do hlíny.
HIBERNACE je stav, do kterého hlemýždi upadají, aby přežili chladné zimní měsíce.
Jak by se měl zachovat chovatel?
Šneky si přes zimu doma nenecháváme, zabraňováním přirozených zvyklostí více uškodíme, než pomůžeme. Výjimku tvoří pouze šneci, kteří by se s největší pravděpodobností zazimovat nedokázali (šnek ve podvyživený, šnek s nedostatkem vápníku pro tvoření víčka, šnek, který nebyl postupně zvykán na snižující se teploty...)
Ulitnatce vypouštíme do přírody nebo do venkovního výběhu nejpozději v září, aby si mohli postupně zvykat na měnící se počasí a chystat se na zimu. Samozřejmostí by měl být dostatek potravy, především vápníku.
Až se první zimomřivci začnou zahrabávat, naneseme do výběhu vrstvu spadaného listí nebo kompostu-v mrazech bude šnekům pomáhat udržet teplotu. Ti, co se ještě do spánku neponoří, budou jistě nadšeni z příbytku plného rozkládajících se dobrot...
Ve velkochovech se zazimovaní šneci z hlíny vyjímají a ukládají se do sklepů, kde nemrzne.
Chceme-li zazimovat šneka, který žil doposud v bytě, přestaneme kropit, snižujeme postupně dávky krmiva a teplotu v teráriu (je potřeba chladnější místnost). Až se plž v substrátu zazimuje, necháme ho v chladu (ne v mrazu) a nebudeme měnit podmínky (teplota, vlhkost). Na jaře začneme terárium rosit a postupně zvyšovat teplotu.
Co vlastně přes zimu naši šneci prožívají?
Podzimní dny, které se stávají kratšími a chladnějšími, jsou ulitnatcům znamením pro chystání tukových zásob na zimu.
Do spánku samotného se ponoří asi v říjnu, kdy pro hrabání důlku hledají místo chráněné před větrem a porostlé trochou vegetace. Úkryt tvoří svalem nohy a jemným "vrtáním" ulitou, které kopání důlku podporuje. Nejšikovnějším hlemýžďům se podaří do díry položit (závity ulity směřují dolů) a důlek uzavřít tenkou vrstvou vyhrabané hlíny a vegetace. Vytvoří si tak velmi dobrou izolaci před chladem.
Nyní přichází hlavní úkol hlemýžďova konání: začne produkovat sekret z vápenných žláz v plášti a vytvoří víčko (epiphragma).Víko je propustné, protože jinak by se plž v ulitě udusil. (Prodyšnost byla dokázána pokusy-pokud se na víko zazimovaného šneka nalije vosk, hlemýžď se snaží víko vytlačit...prosím nezkoušet...)Další izolací je vrstva vzduchu mezi víčkem a ulitnatcovým tělem. Zjistilo se, že s těmito opatřeními je šnek schopen přežít teploty sahající až k -40°C !
Během zimy dochází ve šnečím těle k mnohým fyziologickým změnám.
V první řadě se šnek snaží zbavit co největšího množství vody (naopak po zbytek roku, hlavně v létě, se bude snažit zabránit ztrátám vody z jakéhokoli důvodu), protože při velkých mrazech se může voda proměnit v led a poškodit organismus. Kromě poklesu vody se zvyšuje poměr rozpuštěných částic ve vodě (velké molekuly v krvi se rozdělí na několik menších, např.u bílkovin)→tímto způsobem si šnek vyrábí vlastní nemrznoucí směs.
Hlemýžď chce během hibernace zachovat co nejnižší spotřebu energie, a proto ultlumí své životní funkce na minimum. Například tepová frekvence se sníží z 36 úderů/minutu na 3až4 údery/minutu, čímž se sníží spotřeba kyslíku na pouhá 2%!
Vylučování během zimy probíhá v ledvinách, kyselina močová je uložena v tkáni ledvin a vyloučena až po probuzení. Vložila jsem 50 smajlíků!!!Hihihihi!